Tři dny jsem spolukomentoval na Eurosportu, byl to zážitek, obrovská zkušenost a taky docela sranda..
S panem Bakalářem, komentátorem, jsem byl domluvený že se normálně sejdem první den ve studiu – Sazka Arena. To že jsem tam nikdy nebyl (ano, fakt nebyl) jsem nepovažoval moc za problém, prý se do studia dostanu hnedka. V metru je naštěstí jen jeden výlez, takže jsem nezabloudil okamžitě – ale až o něco později.
Přenos začínal samozřejmě večer, takže hala zhasnutá, nikde nikdo. Jen já sám, jedna slečna se psem a opuštěný nákupní vozík. Zkusil jsem tedy halu obejít a najít nějaký funkční vchod, ze dvou variant, pravá a levá, jsem zvolil bohužel tu špatnou a došel k nějakému plotu. Otočka a pochod zpět podél temné haly, psa se slečnou (ten pes byl větší jak ona) a nákupního vozíku. Nakonec jsem našel vrátnici či něco podobného, kam jsem se pokusil dostat – bylo zamčeno (jak jinak?). Vedlejší dveře už byly otevřené a vrátný mě nasměroval po jezdících schodech co nejsou schody a nejezdí (prostě nakloněná rovina) do prvního patra. Podotýkám že to je venkovní zařízení a ještě jsem tedy nebyl uvnitř.
Nahoře mě čekaly další krásné dveře, s fotobuňkou. Fotobuňka je však šikovně umístěná uvnitř… Naštěstí zrovna přišel tak pětadvacetiletý kluk, který si zavolal telefonem a přišel mi někdo otevřít. Když volal tam mi docvaklo že komentuje hlavně tenis a že ho vlastně znám :)
Konečně jsem se dostal dovnitř… (na fotce vidíte podlahu vzhůru nohama, proč se mě neptejte)
Následovala lehké pozorování terénu…
Taška s přípravou na přenos (vlastník Robert Bakalář)
Kapalina, při delších přenosech opravdu přijde vhod. V červeném šanonu příprava na přenos z plavání. Pročetl jsem a fakt mazec…
Výzdoba zdí. Flek je způsoben odrazem světla, líp to neumim…
Kopírka, tiskárna. Dole koš kam se to rovnou může házet. Až žijou stromy… :)
“Kde je tu záchod”, zeptal jsem se ale dvacet minut před přenosem.
“Jasně, ten tu taky máme. Doprava a dvěstě edesát kroků a jseš tam. Támhle visí klíč.”
Nakonec jich bylo jenom sto dvacet, každpádně to je fakt daleko…
A přenos mohl začít… Po úvodním představení mojí osoby, potom co jsem i něco řekl začal zvukař naproti v okénku něco vyvádět – že prý nejsem slyšet. Supr, závada se vyřešila, co jsem řekl jsem zopakoval a jelo se dál. Obvykle mluvím hrozně rychle, až tak že si třeba sám nerozumím, snažil jsem se a pár lidí mě ani nepoznalo – že to není možné abych mluvil pomalu a srozumitelně. Co s člověkem neudělá televize co? Přenos trval asi třičtvrtě hodiny a bylo to hned hotový. Pocit jsem z toho nejlepší neměl, až doma mi řekli že to bylo ok. Tak nevím, ono by to asi řekli tak jako tak :D
Dveře do kukaně. Absolutně zvukově těsné…
Další den to trvalo už dvě a půl hodiny a to teprve bylo komentování. Ke slovu jsem se dostal mnohem víc, neskákali jsme si do řeči a celkově myslím že se to dalo považovat za poměrně kulturní projev… To že přenos začínal jindy než měl, je snad i normální.
Televize, monitor, papíry a zařízení na mixování kanálů do sluchátek. Pro zvídavé jedince, tenis vyhrála Serena – ta v černém.
Třetí a poslední den se začalo vysílat o hodinu později, holky hrály tenis a obě chtěly asi vyhrát – nevím, trvalo to dvě hodiny. Komentoval to ten kluk co mi pomohl se první den dostat dovnitř a to že v té budce seděl už sedm hodin je jenom taková drobnost… Pařížská režie Eurosportu zareagovala poměrně solidně poslala upozornění že pokud tenis skončí dřív, bude i cyklistika dřív. Jen ten čas odeslání, patnáct minut po plánovaném začátku cyklistiky trošku uletěl. Takže jsem se díval na internet a občas zkontroloval jestli dávají ještě tenis nebo to je už porno. Ono to totiž bez vizuální kontroly není moc poznat. Každopádně i porno na pozadí tenisu jednou skončilo a my mohli začít vysílat.
Sluchátka – kdo to nepoznal je u toho i mikrofon :)
Další sluchátka a zařízení se spoustou tlačítek, spínačů a světýlek… Tím červeným se vypnete a můžete tak třeba pít. Otáčením knoflíků si nastavujete hlasitost – kolegy, televize, pokynů z Paříže (anglicky, francouzky a německy – jak kdy)
Mezi pokyny z režie patří oznámení reklamní pauzy, oznámení pohledu při kterém se má mlčet (mlčeti zlato…) a třeba i co se bude dávat dál, člověk si tak líp připraví papíry. To že reklama vetšinou není, a není to co být má je jiná věc. Například poslední den se řeklo že reklama dvě minuty deset, následuje záznam ze skratche že. Jo šup, konec pauzy a nejednou všude led a šutry – curling :D
Pracoviště v celé své kráse. Uprostřed okénko ke zvukaři.
A pohled na kukaň zvenku. Jsou tam dvě – jedna ještě napravo. Za nimi sedí zvukař a papá bagetu :) Můžete vidět i nástěnku kde jsou informace pro komentátory, papír přání s stížností (odpadkový koš je nevhodně daleko) a soupis kiksů režie. Nahoře jsou hodiny, zřejmě nepozorovanější část místnosti.