První švih na Trinidadu směrem do doporučené oblasti na severu ostrova byl docela fajn. Až na to že nám borci ukázali trasu, která je fakt supr, ale má asi deset kilometrů. To zlatej Dahab a rovná silnice v Egyptě. Na konci první silnice je vojenská základna a na konci druhé silnice je taky základna – už ale opuštěná.

Cesta na druhou základnu začíná pralesem bambusů a pokračuje kopcem s převýšením asi dva kilometry na pěti kilometrech :D No prostě kopec jako… velkej. Skoro se to nedalo vyjet :) Cestou nás míjeli jen místní vojáci, kteří měli pochodové cvičení. Zajímavostí v bambusu jsou jenom obrovský hnízda. Všechny jsou asi opuštěný, ale bydlí tam pravděpodobně něco jako vosy a jelikož má hnízdo rozměry monitoru devatenáctky, nechtěl bych je naštvat. Hnízd je tam hafo, na každym stromě jedno a v létě tam musí být asi fakt hukot. Na konci stoupání je supr satelit – asi nějaký ufo nebo co. Zbylo to tam pravděpodobně po Britech, kteří ostrov opustili v roce 62 tuším a Trinidad se tak stal státem se vším všudy.

Dole jsme našli ještě jednu pláž, ale bylo tam docela dost lidí a tak jsem si smočil nohy a jeli jsme zase dál. Pak jsme si vyfotili ještě vojáky v parku, ale netvářili se že by je to nějak bavilo a tak jsme radši jeli.

Na tréninku jsme dvakrát zmokli a to jako že fakt. Po chvilce vždycky přestalo a po pěti minutách bylo sucho. Poslední déšt jsme se schovali po menší mostek a když po deseti minutách nepřestávalo a nevypadalo to že by přestalo, rozjeli jsme se, ujeli sto metrů a už nepršelo. Tak kde jsme předtím ale stáli prší asi doteď…