Už jsem delší dobu nic nesepsal, takže trošku telegraficky…. Závodilo se na dráze v Arimě, byla autogramiáda a následoval přesun na další ostrov, Tobago. Tam jsme jeli trajektem, odzávodili a za po třech dnech zase zpátky na Trinidad. Včera večer byla ještě taková společná véča a večerní akce :) Čímž se dostávám k dnešnímu ránu, kdy snídám marmeládu s tousťákem…

Arima

460 metrů dlouhá dráha, což je fakt hodně. Závodilo se dva dny za sebou, první den ale pršelo a tak se to posouvalo a posouvalo. Nakonec jsme si to všechno objeli, ale moc jsme si se Šubym neškrtli – bylo tam sice pár úniků, ale nic z toho nebylo. Druhý dne se nezávodilo vůbec, jediná soutěž co se konala se nám nepovedla. Nevím jak se to jmenuje tady, ale anglicky to je Musical chair – deset lidí a devět židlí a na hudbu se chodí dokolečka. Až se vypne, musí si všichni sednout, na jednoho nezbyde místo a jde ven. Pak se to zmenší o jednu židli a jede se znova. Já šel první a Šuby druhý :D

Autogramiáda

Výborná akce, kdy jsme si počkali dvě hodinky v nákupáku na příjezd organizátorů – dal jsem si aspoň něco k jídlu. Pak přinesli stoly, holky ze Supligenu (sponzor) začly rozdávat lidem pití a my se začli podepisovat. Překvapilo mě, jakej o nás byl zájem :) Po hodině a půl jsme naskákali do busů a jeli dom… No ještě jsme si hodinku počkali, ale zmiňovat se o trini-time snad ani už nemá cenu…

Tobago

Cesta tam byla úžasná. Nejdřív jsme se učil Makro, ale po deseti minutách se mi udělalo blbě a víceméně zbytek cesty jsem strávil na zádi překlopenej přes zábradlí a čekal jestli mě opustí papu. Neopustilo :)

Na Tobagu nás ubytovali výborně, sice to bylo bez netu, ale na pokojích byla i supr vybavená kuchyň, takže jsme si i prvně nastrouhali sýr na špagety :) Součástí komplexu byl i bazén, kam jsem ale vůbec nevlez :D

Tréninky tady jsou docela tvrdý, dá se jet v podstatě jen podle moře a je to pořád sto metrů nahoru, sto metrů dolu.. Po tréninku jsme ale vyrazili na pláž… mazec :)

Normálně mě nebaví být vyvalenej na pláži, ale tady mě to docela i bavilo :) A taky jsem se konečně nadoraz spálil – furt jsem se tomu vyhýbal, ale na pláž Pidgeon Point mám silně zarudlé vzpomínky :) Ještě že jsem si koupil ten panthenol… otázkou je, jestli to funguje, protože to pálí už několikátej den a nic z toho. Měl jsem si mazat jen jednu polovinu těla a vidělo by se..

Závody na Tobagu – kilometr dlouhý okruh s jedním ani ne tak kopcem, jako spíš výběhem. všechno relativně úzký a ideální pro sólovou práci. Ani jsem nechtěl, ale náhoda tomu chtěla a vzal jsem za to od lajny… Za tenhle skutek jsem si po závodě docela vyslech, protože jsem tim startovní pole zmenšil na polovinu. Po kole mě ale dojeli, ale protože v dalším byla prémie, tak jsem zůstal vepředu a v zatáčce před cílem obložil všechny sprintíky… Aspoň že ta prémie klapla, protože pak odjel Šuby, ale bez finančního efektu se za dvě kola vrátil a následně odjel dvojice Donaldio, Steinweg. Po nich jela pětičlenná skupina, kde si troufám říct že jsem byl nejsilnější :) Byli tam ale tři z jednoho týmu a tak jsem čekal tak pět šest kol do konce, kdy za to vezmu a zmizim – to je tak ideální vzdálenost, ani moc, ani málo… ve špurtu by se mnou ale pravděpodobně vydrbali. Osm kol do konce nastala ale změna plánů – začlo pršet a v kombinaci s naftou, rybama a všim tim co je v přístavu na zemi se z cyklistického okruhu stává okruh rychlobruslařský. Šel jsem hned v první točce, zved se a protože jsme měli dost náskok, zapojil se ještě do “balíku” – to bylo ale tak deset lidí… chtěl jsem si dojet ty lidi se kterýma jsem jel, protože mezitím první dva dali rundu a tak pro nás byla konečně šance pro prémie a mě se jelo fakt dobře. Za další dvě točky jsem šel zase a to už se mi fakt nechtělo… Situace jak stvořená pro Šubyho, který toho samozřejmě využil a ty co jeli pomalu dojel a ti ostatní lehli, takže nakonec byl pátej :)

Já se léčim v moři, když to jde…

Cesta zpátky trajektem byla v pohodě – jelo se po směru vln, a tak mi nic nevadilo. Neskákalo to. Většina ostatních ale letěla letadlem, jenom my, Němci a Kolumbijci jeli trajektem…

Zpátky na Trinidad

Včera trénink a moře, dneska máme závody v San Fernandu – je tam ale špatná dráha tak se prý nepojede férovka, tak aspoň něco objedu na kole… Včera byl ještě autogramiáda, ale to jsem zatáh – sedět čtyři hodiny někde v autě se mi fakt nechtělo.